Dáváte přednost poslechu?
Klepnutím sem si jej přehrajete v aplikaci Substack
Vždy mě přitahovala příroda. Už od útlého věku jsem se toulal po loukách a lesích, lezl na stromy a všímal si drobných detailů - struktury kůry, způsobu, jakým světlo dopadá na listy, i pomalého pohybu hmyzu. Vyrůstal jsem v Britské Kolumbii, Manitobě a Ontariu, což mi umožnilo zblízka poznat tolik různých krajin, a každá z nich mě jedinečným způsobem ovlivnila.
Dodnes si pamatuji rodinný výlet do Britské Kolumbie, když jsem byl ještě dítě. Obrovská velikost hor mě naprosto ohromila. Ani dnes úplně nedokážu pochopit, jak mohutné jsou. Ten výlet ve mně zůstal - pocit, že stojím pod něčím tak velkým a přede mnou se rozprostírá obrovská vzdálenost. Bylo to pokořující a něco to ve mně probudilo.
Doma, v prériích Manitoby, nemohla být krajina odlišnější. Rovinatost země byla svým vlastním způsobem stejně úchvatná jako hory. Prérijní obloha byla neustále v pohybu, mraky se posouvaly a protahovaly, bouřkové fronty přicházely a odcházely, světlo a stín si hrály na polích. Trávil jsem celé dny venku a jen sledoval, jak se obloha mění. Na neustálém pohybu nad hlavou bylo něco, co působilo zároveň klidně i vzrušivě.
V Ontariu upoutaly mou pozornost měnící se barvy stromů na podzim. Červené, zlaté a oranžové odstíny působily jako tahy štětce samotné přírody rozprostřené po krajině. Skaliska, která kdysi dávno uhladily ledovce, dodávala zemi pocit historie - tiché připomínky minulosti. V létě jsem lezl na stromy a prozkoumával každý kousek svého okolí. Ztrácel jsem se ve strukturách světa kolem sebe, zblízka si prohlížel kůru stromu, způsob, jakým světlo dopadá na list, nebo jak vítr unáší mraky po obloze. Vždy mě přitahovaly právě tyto drobnosti. Někomu mohou připadat bezvýznamné, pro mě však vždy byly důležité.
Přestože jsem při dospívání hodně skicoval - malé kresby tužkou ve školních sešitech nebo rychlé studie ve skicácích - nezačal jsem hned malovat. Zkusil jsem to až jednou o Vánocích, kdy mi rodiče dali sadu barev. Pamatuji si, že jsem tehdy pracoval na několika plochých plátnech, ale dlouho mi to nevydrželo. Život šel dál a teprve někdy kolem poloviny až konce dvacátých let jsem znovu pocítil, jak mě malování přitahuje.
Ve třiceti jsem se rozhodl. Vyhradil jsem si čas na malování, i když nebylo vždy snadné ho najít. Snažil jsem se malovat čtyři až šest hodin denně, pokud možno sedm dní v týdnu, i když mi život tu a tam vždy nějaký den ukradl. Malování se stalo něčím víc než jen tvůrčím vyžitím - stalo se způsobem, jak zpracovávat své myšlenky, překonávat výzvy a soustředit se. Poskytlo mi prostor zpomalit a věnovat se vždy jedné věci, zejména ve světě, který neustále vyžaduje naši pozornost milionem různých směrů.
Když dnes maluji, čerpám ze všech těch raných zkušeností. Hory Britské Kolumbie, prérie Manitoby, syté barvy podzimu v Ontariu, hmyz, který jsem pozoroval, jak leze po kmenech stromů, i mraky pohybující se po obloze - to vše je přítomné, vrstvené v mé tvorbě. Můj styl se v průběhu let vyvíjel a stále více se opírá o výrazné, živé barvy a expresivní práci se štětcem. Vždy mě inspirovali umělci jako Lawren Harris svými dramatickými kontrasty světla a stínu a van Gogh svými odvážnými tahy štětce a hlubokým spojením s přírodou. Postupem času jsem si však našel vlastní způsob, jak věci vnímat a vyjadřovat, vlastní umělecký hlas.
Malování pro mě není jen o vytváření něčeho hezkého na pohled. Jde o vytvoření prostoru k zamyšlení, ke zpomalení a ke spojení se světem kolem nás. Jde o zachycení prchavých okamžiků - o to, jak se světlo mění nad krajinou, jak barva naplňuje oblohu nebo jak na vás působí tiché místo. Jde o to vzít okamžiky, které by jinak možná prošly bez povšimnutí, a dát jim místo na plátně, kde je lze vidět a cítit.
Když se ohlédnu zpět, vidím, jak moc mě ty rané dny utvářely - nejen jako umělce, ale i jako člověka. Naučily mě všímat si, oceňovat drobné detaily a vidět krásu v každodennosti. A do budoucna vím, že budu dál přicházet do ateliéru se štětcem v ruce a přenášet tyto vzpomínky a zkušenosti na plátno.
Každý obraz, který vytvořím, je příležitostí podělit se o malý kousek této cesty, o nahlédnutí do světa, který mě inspiruje, co si pamatuji.
~Jeff 
