Raději posloucháte?
Klepnutím sem si to přehrajete v aplikaci Substack
Lidé se mě ptali, proč nemaluji rychleji. Někdy je to jen nezávazná otázka. Jindy to souvisí s poptávkou, výstavami v galeriích nebo rozmachem, který nastane, když zveřejním něco nového. Upřímná odpověď má několik vrstev.
Je tolik námětů, které chci namalovat, víc, než se k nim nejspíš kdy dostanu. Ale chci, aby něco znamenaly. Chci se ohlédnout a být hrdý na to, co jsem vytvořil, ne jen na počet dokončených obrazů.
Rychlost nikdy nebyla cílem. Jestli něco, tak se ubírám opačným směrem: více detailů, více záměru. Neustále se učím a snažím se tyto lekce promítnout do své tvorby, ne kolem nich jen spěchat dál. Už jsem to říkal, ale neusiluji o realismus. O to nejde. Snažím se zachytit něco emotivnějšího, plynulejšího. Je to jako být v přírodě. Oči si nemohou odpočinout. Všechno se pohybuje, i v nehybnosti. Příroda je rozhodně mistrem organizovaného chaosu a já se jen snažím následovat její vedení.
Přestěhování do mého nového ateliéru působilo jako nový začátek. Nechtěl jsem jen více prostoru pro malování. Chtěl jsem více prostoru k přemýšlení. Tak jsem všechno zpomalil. Pustil jsem se do větších pláten a vrstevnatějších nápadů. Vedlo to k menšímu počtu obrazů, ale ty, které jsem dokončil, mi připadají osobnější a dokonalejší než kdy dřív.
Někdy přemýšlím o své rané tvorbě a přeji si, abych tehdy měl dovednosti, které mám dnes. Ale ty obrazy byly důležité. Dostaly mě až sem. Každý tah štětcem mě naučil něco, co jsem potřeboval pochopit.
Je v tom také tlak. Když nový obraz s lidmi rezonuje, často se mi ozvou se silnými příběhy. Vyprávějí mi, co pro ně znamenal, jak jim připomněl někoho blízkého nebo v nich oživil vzpomínku. Chci jim toho dávat víc. Cítím to, když delší dobu nic nového nezveřejním. Ale také vím toto: v rychlém a hlučném světě má poctivá tvorba stále význam. Skutečná práce vytvořená s péčí má stále význam. Možná teď víc než kdy dřív.
Nezrychluji, abych vyhověl poptávce. To je pravda. A ano, znamená to, že ne vždy dokážu držet krok s potřebami galerií nebo sběratelů. Měl jsem ale štěstí. Tento svět byl ke mně častěji laskavý a trpělivý než naopak. Doufám, že se má tvorba postupem času poskládá v něco trvalého. Že ukáže, že tu byl někdo, kdo skutečně miloval zemi, oblohu i stromy a snažil se je uctít.
Tyto obrazy jsou otisky prstů, které po sobě zanechám.
Úspěch pro mě nespočívá v číslech. Jde o to, co má tvorba pro lidi znamená. Když se se mnou někdo podělí o vzpomínku nebo pocit, který v něm obraz vyvolal, právě to ve mně zůstává. Začal jsem malovat v těžkém období svého života, kdy se zdálo, že se všechno rozpadá. Pomohlo mi to tím projít. A pokud něco podobného moje tvorba nabídla i ostatním, jsem za to vděčný.
Je důležité být hrdý na to, co děláte. A i když v některých profesích na rychlosti záleží, nemyslím si, že umění mezi ně patří nebo by patřit mělo. Ať už jde o malířství, psaní, tanec, sochařství, hudbu, architekturu, poezii nebo divadlo. To, co přetrvá, nikdy nevzniká ve spěchu. Většina toho, co dodnes považujeme za posvátné, vznikala roky nebo dokonce celé životy.
A možná o to právě jde.
— Jeff
